close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

KRÁTKÁ ZPRÁVA: KOLUMBIJSKÝ SRPEN ´68

31. října 2009 v 19:20 | Iunius
Před nedávnem oznámila pravicová Kolumbijská vláda (de facto loutková vláda řízená USA) že zpřístupní vojenské základny ve své zemi Americké armádě. Pro Kolumbii to znamená něco jako pro nás srpen 68 - obsazení cizími vojsky. Kolumbie se stává okupovanou zemí. Vše nasvědčuje možnému konfliktu v Jižní Americe mezi imperialisty (USA a jejich loutkové vlády např. v Peru, Kolumbii či Brazílii) a socialisty (Venezuela, Bolivie, ale také Ekvádor). Je jisté, že takový konflikt by byl rozhodující a velmi krvavý. S velkou pravděpodobností však budou američtí vojáci pouze bojovat proti drogovým mafiánům z FARC a levicovým povstalcům z ELN.


FAŠISTÉ, REŽIM A STÁTNÍ SVÁTEK

27. října 2009 v 18:22 | Iunius

Nedávno naše milovaná ochránkyně pořádku a demokracie Policie ČR provedla razii přibližně u 20 neonacistů, z nichž mnohé zadržela a obvinila z propagace nacismu. Inu, celkem právem, když u nich v bytě byli nalezeny vlajky s hákovými kříži, obrazy Hitlera, dokonce vlajky se znaky SS a podobný zajímavý materiál (o CD od kapel jako "Judenmord" nebo povlečení postele s hákovými kříži radši nemluvě). Co je však horší, tito neonacisté prý cvičili boj a to i se zbraněmi a to s instruktáží člena Armády ČR. A co je ještě horší - tito neonacisté údajně plánovali teroristické útoky, např. na elektrárny. (Toto jest verze kterou nám předkládají media.) Jenže to právě není to nejhorší. To nejhorší je to, že oni ty útoky neplánovali. Nejhorší je totiž to, že lidé (lze-li ten humus tímto slovem nazvat, ale budiž), kteří vůbec žádné útoky nepřipravovali (to je každému člověku který má alespoň půl mozku a o problematiku fašismu se zajímá, naprosto jasné) a to už jen z těchto dvou důvodů:
1. Neměli k tomu prostředky
2. Nebylo by to pro ně nijak výhodné
byli obviněni z toho, že útoky připravovali. Chyba není v tom, že byli obviněni (to je samozřejmě nesmírně dobře) ale to proč byli obviněni. Byli obviněni, protože byli nepohodlní současnému režimu. Navíc byli obviněni za útoky, které se nesnažili a ani nikdy nemohli byť jen pokusit je spáchat nebo vážně plánovat. Nebyli obviněni za svůj největší a jediný zločin - protože byli fašisté. Byli souzeni proto, že byli opozicí. Už moc nebezpečnou opozicí. Dokud jen bili a vraždili Rómy, Židy, Vietnamce, bezdomovce a sprejery (ach, pardon, já málem zapomněl že jako poslušný a spořádaný občan bych přece měl bití bezdomovců a sprejerů podporovat!) byli režimu, odvažuji si říct, dokonce užiteční a vlastně jen plnili to co je Režim naučil. Ve chvíli, kdy si začali hrát na vojáčky a otevřeně mluvit proti Režimu, stali se nepohodlnými a museli být lapeni. Jak už byla řečeno: to nejhorší je, že nebudou souzeni za svůj největší zločin (fašistické smýšlení). Na druhou stranu náš zvrhlí pseudohumanistický justiční systém nezná trest smrti, jež je jediným adekvátním trestem pro fašistu. Takže je možná dobře že si alespoň těch pár let posedí. To jim alespoň zaručí, že se nám nedostanou pod ruku.

A toto všechno se děje krátce před státním svátkem 28. října, milovaným dnem všech fašistů. Režim je nelítostný. Fašisté jsou také nelítostní. Co z toho vyplívá? Buďme také nelítostní! K Režimu i k fašistům!

Oni nepujdou sedět protože jsou fašisté. Oni půjdou sedět protože jsou opozicí proti kapitalismu.

KONEC NADĚJE HONDURASU

27. října 2009 v 17:29 | Iunius
Čas od času se k nám z médií dostanou matné a většinou co nejvíce stručné správy ze země, která je jinak považována za nevýznamnou a bezproblémovou - z Hondurasu. Tuto zemi potkal spolu s ostatními středoamerickými zeměmi stejný osud: prošla řadou polodemokratických vlád a vojenských diktatur, než se v průběhu 60. let 20. století stala americkým protektorátem. Země byla zcela pod nadvládou americkým a nadnárodních kapitalistických korporací, veškeré "demokratické" vlády byli ve skutečnosti loutkovými režimy řízené a absolutně poslušné zástupcům korporací (zvláště neslavně proslulé United Fruit Copany) a americké armády. Lépe řečeno - situace středoamerických zemí, Hondurasu nevyjímaje, byla stejná či možná horší jako situace států Východního bloku. Jeden podstatný rozdíl tu však je - zatímco země Východního bloku se odtrhli od svého velkého bratra, ve Střední Americe emancipační proces teprve začíná. Výjimku mezi středoamerickými státy tvoří Mexiko (jehož nezávislost se opírá více o jeho rozlohu a sílu než o nějakou absenci vlády zahraničního kapitálu), Kuba a na krátkou chvíli také Guatemala, kde však byl odpor nelítostně rozdrcen fašistickou milicí placenou firmami jako United Fruit Copany, McDonalds apod. a vyzbrojené Americkou armádou. (Na bestiální teror, který po svržení levicové vlády v Guatemale následoval, dohlíželi komisaři americké armády. Doposud za ohavné válečné zločiny z Guatemaly nebyl nikdo ze zodpovědných souzen.) Obětí řádění amerických korporacích je bezpochyby víc než obětí řádění stalinistických agentů v zemích Východního bloku. Nijak tím samozřejmě nesnižuji utrpení obyvatel Východního bloku a stále trvám na tom, že stalinistický státní kapitalismus poplatný ruskému imperialismu je (či lépe řečeno, naštěstí, byl) stejným nepřítelem jako globální kapitalismus poplatný americkému imperialismu. Nicméně je tu jeden rozdíl - stalinismus byl bohudík s největší pravděpodobností navždy poražen jako jakýsi historický zmetek, odpad dějin, zatímco atlantický kapitalismus se ujímá vlády nad světem, utužuje svou diktaturu a vede dobyvačné války. Proto je se nyní třeba zaměřit na boj proti němu.
Totéž si myslel i Manuel Zelaya. Ne snad, že bych považoval reformistického prezidenta Hondurasu z podnikatelské rodiny za revolucionáře a antikapitalismu první třídy. Po svém zvolení v lednu 2006 však začal zavádět rozsáhle sociální reformy, opatření omezující vliv zahraničního kapitálu a prosazoval politiku emancipace a nezávislosti na obchodním a politickém vlivu USA. Řekněme, že se Zelaya v Hondurasu vydal podobnou cestou jako Chávez ve Venezuele, nicméně trochu spíše trochu mírněji. Je dost možné, že právě umírněnost se mu stala osudnou. To jsou však jen spekulace. Nicméně Zelaya s estal mezi lidem nesmírně oblíbeným. Méně oblíbeným se stal v očích USA, jejich obchodních korporací, honduraských velkoplantážníků a buržoazie. když si Zelaya chtěl, po vzoru Huga Cháveze, prodloužit v demokratickém lidovém referendu mandát, americkými agenty infiltrovaná a pravicově smýšlejícími veliteli vedená armáda spáchala puč a ze dne na den převzali vládu and ulicemi vojáci. Puč přišel jako blesk z čistého nebe, atmosféru v Hondurasu v den převratu 28. června 2009 lze poměrně bez nadsázky přirovnat k atmosféře v Československu v srpnu 1968 - po měsících obrody a demokratizace přichází vláda tvrdé ruky - a v ulicích jsou vojáci. Prezident Zelaya musle uprchnout do Kostariky, dnes se ukrývá na brazilské ambasádě v hlavním městě Hondurasu Tegucigalpě. Lidé se shromažďovali a stále shromažďují k masovým protestům. Nic víc však dělat nelze - 26. září vyhlašuje propučistická loutková vláda narychlo dosazeného pravicového prezidenta Michelletiho "Estado de sitio", stav obležení, což znamená něco jako stanné právo. Mimo jiné zakazuje jakékoli "protistátní" slovní nebo písemné projevy, ruší svobodu shromažďovaní a zakazuje večerní vycházení. Dnem 26. září již jakákoli šance na demokracii v Hondurasu vyhasla. Lidé jsou proti armádě bezmocní, prezident Zelaya, ačkoli má oficiálně od "mezinárodního společenství" podporu, má zákaz vstupu do země a de facto je přinucen k mlčení.
Zdá se, že Honduras byl další Guatemalou - ale alespoň té krve nebylo tolik. Další pokus o vymícení bídy, odstranění cizího kapitálu a nastolení demokracie v další středoamerické zemi ztroskotal. Díky pučistům, díky armádě, pravicovým politikům, velkoplantážníkům, americkým a nadnárodním korporacím (jejichž výrobky se nám denně dostávají na stůl), americkým agentům a "mezinárodnímu společenství".
A tak jedinou zemí bez americké okupace, kapitalismu a (zatím) s relativní demokracií* nadále zůstává - Kuba.


* Je otázkou, zda bude udržení lidového hlasovacího způsobu Pedro popular, který dnes na Kubě funguje, i pro nového "šéfa" kuby Raúla Castra výhodné.


KONFERENCE ZA JEDNOTNOU REVOLUČNÍ LEVICICI

18. října 2009 v 10:27 | revo.cz.tc

Vážení přátelé, vážené antikapitalistky a antikapitalisté! Za organizaci REVO Česko si vás dovolujeme pozvat na konferenci, od níž si slibujeme, že posune českou radikální levice k většímu sjednocení a především nějaký ten kus naší cesty kupředu.
Konference bude příležitostí diskutovat o situaci v České republice - vláda a zaměstnavatelé se snaží přeložit náklady za krizi systému na ty, kteří ji nezavinili: pracující, lidi v důchodu, mládež a další vrstvy. Již teď je přes půl milionu nezaměstnaných, podniky dál propouštějí či snižují mzdy, rozpočtové škrty tvrdě postihnou zaměstnance ve státní správě, důchody budou zmraženy, seškrtány budou sociální dávky. Parlamentní levicové strany mají obrany našich zájmů sice plná ústa, ale skutky nikde. Naopak, svým jednáním ukazují dnes a denně svou oddanost "stabilitě" kapitalismu. I odbory zatím vyčkávají. Přitom již včera bylo pozdě!
Jestliže této ofenzívě chceme odolat, potřebujeme najít odpověď na otázku, jak se bránit. Na rozdíl od ČSSD a KSČM se domníváme se, že krize, nezaměstnanost, útlak a vykořisťování jsou nevyléčitelné průvodní jevy kapitalismu. Proto chceme spojit boj za obranu před dopady krize s bojem proti systému samotnému. Zároveň jako řešení odmítáme byrokratický represivní systém, který zde existoval do roku 1989.
Nejúčinnější formou pro jakoukoli snahu je organizace - a antikapitalistická levice je dosud roztříštěná a oslabená. Domníváme se, že je potřeba tento stav překonat - proto má tato konference za cíl položit základy nové, jednotné antikapitalistické organizace. Jak by měla vypadat, co a jak by měla dělat, chceme diskutovat právě zde. Zúčastni se také!

24. října 2009, 10:00 - 16:00, Praha
Sraz v 9:30-9:45 ve vestibulu stanice metra Staroměstská (A)

Odkaz na výzvu nezávislých aktivistů radikální levice - ZDE
Facebooková skupina "Za novou jednotnou radikálně levicovou organizaci!" - ZDE
Proč novou radikálně levicovou organizaci a jaká by měla být? - ZDE


Odkazy:

BYLI KRONŠTADTŠTÍ HRDINOVÉ ANARCHISTÉ?

16. října 2009 v 18:36 | Iunius

Nedávno jsem na stránkách Anarchokomunistické alternativy nalezl brožurku o Kronštadtském povstání. Velmi mě to překvapilo, neboť jsem nečekal od anarchistů, kteří nabízejí na svých stránkách nálepky tohoto ražení, oslavu povstání, v němž se sami neúčastnili ani prstem a jehož ideologie je ideologii anarchismu poměrně nepříbuzná.

O co ale vlastně šlo v Kronštadtském povstání?


Kronštadtské povstání bylo de facto spontánní reakcí části baltické flotily s centrem v ostrovní pevnosti Kronštadt asi 35km od Petrohradu, které probíhalo březnu 1921. Již v únoru se začínali nespokojení obyvatelé Petrohradu bouřit, neboť vázlo zásobování a navíc docházelo k propouštění továren a jejich zavírání. Bolševické vedení v čele s Leninem však odmítalo na tyto protesty reagovat. ve prospěch bolševického vedení nutno uznat, že zuřila krutá válka a panovala výjimečná situace; jakékoli rozsáhlejší změny v aktuální prospěch lidu by byli více méně na škodu a ohrozili by vítězství revoluce na frontě. Nicméně nespokojenost lidu byla pochopitelná opodstatněná. Dalším podstatným faktorem byla utužující se diktatura. Tato diktatura nebyla příliš ani diktaturou bolševické strany jako diktaturou byrokratického systému (který byli bolševici nuceni převzít), tím, co machnovi anarchisté nazývali "komisařokracií". Lidé i vojáci byli navíc znepokojeni stále s stupňující represí tajné služby Čeky, která pod vedením bývalého polského šlechtice Dzeržinského začínal žít vlastním životem a konala represe de facto nezávisle na rozkazech vedení bolševické strany a vůli lidových rad (sovětů); spíše sloužila k obraně vznikající byrokratické diktatury. Leninovi zřejmě jaksi unikla závažnost situace, která se před ním odehrávala a stále považoval teroristickou činnost Čeky za boj proti kontrarevoluci a diktaturu komisařů za projev lidové vůle. Kronštadtští námořníci, kteří patřili mezi nejlevicovější a nejrevolučnější síly tehdejšího Ruska, přestávali bolševický systém podporovat. Ve flotile se šířila nespokojenost. Navíc situace zneužili bělogvardějci a nasadili mezi Kronštadtské námořníky své agenty, kteří svou agitací zavinili předčasné vypuknutí povstání v březnu 1921. Bělogvardějci doufali, že povstání bude dlouho vzdorovat a výrazně oslabí bolševickou vládu a otevře jim cestu k vítězství. Míli-li se. Povstání bylo za krátkou dobu krvavě potlačeno rudou armádou. Onu poměrně nepatrnou bělogvardějskou infiltraci později využili bolševici ke své propagandě: vylíčili Kronštadtské povstání jako bělogvardějské spiknutí. Ve skutečnosti šlo Kronštadtským námořníkům o demokratizaci společnosti, obnovení plurality stran, větší liberalizaci státního systému a přehodnocení vojenské a zásobovací politiky. Kronštadtští povstalci však stále vycházeli z idejí marxismu, komunismu a demokratického bolševismu, bojovali pouze za zničení byrokratického aparátu a demokratizaci sovětového systému. Nikdy však nebojovali za anarchii a bojovali s rudým praporem nad hlavou. Divím se, proč si je přisvojují zrovna čeští pseudo-anarchisté, pro které je boj s "rudým fašismem" často důležitější než osvojování si základních poznatků z historie.












MĚLI SE LÍP UČIT??

16. října 2009 v 16:10 | Iunius

http://www.novinky.cz/ekonomika/180986-mel-jsem-se-lip-ucit-nosi-na-trickach-romsti-delnici-v-praze.html


Většině slušných občanů naší (ne)milované Republiky to možná přišlo velmi důmyslné, poučné a - především - zábavné. Zabezpečenému pražskému příslušníkovi maloburžoazie který má maturitu a pracuje v kanceláři kdesi u Václaváku jistě připadá pohled na ty smradlavé podlidi oblečené v tričkách s potupnými nápisy nesmírně humorný. On sám přece svou pílí a vzdělání dosáhl toho, že nemusí být na jejich místě. Koneckonců někteří vědci tvrdí, že lidé se smějí cizímu neštěstí kvůli podvědomé radosti z toho, že nejsou na jeho místě. Škodolibá radost je největší radost.
Je to ale opravdu tak, jak se nám to snaží vylíčit media, maloburžoazní hospodští žvanilové, učitelé a vůbec celí současný Režim a jeho agitátoři? Je to opravdu tak, že hlavní chybou (a vinou) zmiňovaných dělníků je to, že se prostě ve škole neučili? Ano i ne. Je důležité si všimnou toho, čeho si český člověk všímá na jiném člověku jako prvního - barvy kůže. Všichni dělníci byli romského původu. Je faktem, že romská komunita trpí nedostatkem vlastní inteligence, drtivá část romských dětí zvládne jen základní vzdělání a velké procento končí na pomocných školách. Čím to je? Že by měli ti nacisté pravdu, když tvrdí, že některé rasy jsou podřazené a jiné nadřazené? I přesto, že se nám to kromě národních socialistů snaží vsugerovat i media a obecně všichni "slušní občané" které potkáváme ve škole, v práci, na ulici, musíme dojít k jasnému závěru: Ne. Chyba je totiž jinde. Romové, kteří byli nejprve národními socialisty a poté stalinisty donuceni opustit jim přirozené kočování a usadit se, se stali po roce ´89 nastoupivšímu kapitalismu silně nepohodlnými. Sestěhoval je do gett. V gettu vzniká přirozeně pocit sklíčenosti a frustrace, getto je v podstatě vězením. Vzniká v něm samostatný svět, kde hlavním cílem je přežít. Getto vytváří jistý pocit sounáležitosti mezi těmi kdo v něm žijí ale především pocit nenávisti k těm kdo žijí okolo. Z obyvatel getta se tak stává element nezačlenitelný do běžné společnosti. Romským dětem jednak chybí motivace ze strany jejich rodičů, jednak ze strany spolužáků (romské děti, jsou-li v menšině, bývají často obětí šikany) a také ze strany učitelů. Případů, kdy si učitel zasedl na žáka jen kvůli barvě pleti znám jen ze svého doposud krátkého života přemnoho. V atmosféře getta či jednoduše jakékoli (záměrně!) vyčleněné komunity se lze jen velmi obtížně učit. Režim navíc potřebuje někoho hloupého, nevzdělaného kdo bude:
A) základní pracovní silou pro náročné fyzické práce
B) obětním beránkem pro ostatní obyvatele státu
A navíc server "skoly.cz" potřebuje nějaký pohybující se objekt, na který si vyvěsí svou reklamu.
Jak prosté, jak kapitalistické.

LŮZA

11. října 2009 v 10:46 | Iunius

Člověk již od pravěku obývá různá obydlí, ať již jsou to jeskyně,primitivní přístřešky, stany, rodinné domky, činžáky nebo paneláky. Už dávno není pravěk a člověk si odvykl
žít pod širým nebem, obtěžován zimou, hmyzem a zvěří. Každý člověk potřebuje mít n
ějaký domov, místo kam může jít a kde má určitý pocit jistoty. Před dvěma sty lety však moc
uchopivší buržoazie nastolila systém, v kterém si člověk nemůže být jistý žádnou životní potřebou - potřebou mít domov nevyjímaje. Za dvě století vyhnali vysoké nájmy a exekutoři na ulici nejméně desítky milionů lidí. (Boj za právo na bydlení byl a bohužel je často opomíjenou součástí třídního boje socialistů, marxistů a anarchistů.) V očích těch, kteří stále ještě bydlí, je třeba ty miliony ubožáků na ulici v očích veřejnosti degradovat, je třeba degradovat ty které podobný osud může každou chvíli potkat a je třeba degradovat ty, kteří za pr
áva těchto ubožáků bojují. Vzniklo tak slovíčko "lůza", ke kterému se zpravidla přidávají nějaké přívlastky ("bolševická lůza", "bezdomovecká lůza", "feťácká lůza"
atd.). Označit někoho za lůzu je pro jakýkoli režim výhodné, protože danou skupinu obyvatel tak snížit na jakési podlidi, méně cenou verbež. (Že by se fašisté učili od kapitalistů?) Pryč je najedn
ou buržoazní zásada "občanské společnosti" - člen "lůzy" přestává být občanem, stává se méně než zvířetem. Kromě Režimu stává se i obětí tzv. "slušných občanů". Místo abychom řešili, jak zastavit bezdomovectví, řešíme, jak bezdomovce vyhnat za zastávek a z parků. Neměli bychom radši přemýšlet jak vyhnat buržoazii z úřadů a z vedení podniků?
V každé době se ale najde někdo, kdo se svému osudu vzepře. (Či lépe řečeno vzepře se osudu který mu určil kapitalismus.) Tím kromě titulu "lůza" získá ještě jiné vznešené tituly jako "zrádce", "buřič", "extrémista", "chuligán" apod. Naštěstí dnes stejně jako před stoletím existují takoví "zrádci", "buřiči", "chuligáni" a "extrémisté".
Dnes v ulicích Prahy bojují za právo na bydlení squoteři. Většinou společnosti opovrhovaní jako "fetky" a "chuligáni", kteří vtrhli chudákovi kapitalistovi do domu a měli tu drzost ho začít opravovat, obývat ho a dokonce - to už je opravdu nehoráznost - pořádat tam přednášky, koncerty a výstavy. Co na tom, že kapitalista se o dům nestará a především ho vůbec nepotřebuje (na rozdíl od squoterů, bezdomovců a další "lůzy" která nemá kde bydlet)? Soukromé vlastnictví je přeci nedotknutelné občanské právo! Právo na bydlení zřejmě ne.
Před 130 lety bojovali (mimo jiné) za právo na bydlení pařížští komunardi. Mimo Paříž byli díky lživé pravicové propagandě považováni za "vlastizrádce" a "buřiče". Povstání Pařížské komuny do značné míry zapříčinila bytová krize v Paříži, způsobená jednak vysokými nájmy a také tím, že pravicová vláda odmítala jakkoli pomoci lidem, jejichž domy byli rozbombardovány děly německé armády která obklíčila Paříž (kvůli neschopnosti
francouzské buržoazie vést válku kterou sama vyhlásila). Není divu, že lid v Paříži povstal a 72 dní si vládl
sám, asi nejspravedlivějším společenským systémem jaký kdy v Dějinách existoval.
Když se lid vzbouří, dostává se ke slovu "ozbrojená pěst buržoazní třídy" - armáda
a především policie. V očích českého policisty není squoter nic víc než feťák a chuligán, kterému je nejlepší zlámat kosti v těle a vláčet ho po výsleších. Co na tom, že je to třeba 14tiletá dívka? V očích francouzského četníka nebyl komunard nic víc než vlastizrádce a buřič, kterého je nejlepší zmlátit, postavit ke zdi a zastřelit. Co na tom, že je to nemohoucí stařeček nebo 12tiletý chlapec? Nevím, co způsobuje tuto nenávist a hyenismus u vykonavatelů státní represivní moci. Nicméně tato nenávist a touho potom ublížit "lůze" byla, je a bude vlastní všem policistům, vládním vojákům, četníkům, členům anti-kon
fliktních týmů a dalším hrdinům, kteří se starají o veřejný pořádek a blaho slušných občanů. Ať již k tomuto ohavnému jednání vede členy represivních složek státní moci cokoli, je nutné s tím počítat a bránit se tomu. Celá akce kolem squoterů byla ze strany "lůzy" vedena cestou nenásilí a míru. Odměnou bylo zacházení, za které by se nestyděli ani těžkooděnci z Národní třídy z roku ´89. Zlámané končetiny, modřiny, krvavá zranění, nedostatek spánku
po mučení na policejní stanici (to slovo není přehnané!) a také snížená lidská důstojnost jsou tím, co museli příznivci squoterů vytrpět za to, že se snažili postupovat nenásilně. Je to poslední protirežimní akce vedená tímto způsobem. Příště už se "lůza" bude bránit.
I s komunardy bylo vymeteno. Odměnou za nastolení demokracie, odstranění bezdomovectví, zabránění hladomoru, mírová vyjednávání, zrovnoprávnění žen a modernizace školst
ví jim byly kulky buržoazních četníků, které uhasili živit celkem 40 tisíc lidí. Lidí, kteří v očích těch, kdo vraždili, nebyli lidmi ale "lůzou".
Dějiny se vždy - i když trochu obměněné - opakují. Nejdůležitější je nezaleknout se státní represe ani odmítavého postoje "slušných občanů". "Lůza" se musí vzbouřit tak jak to udělala již mnohokrát a musí vést nelítostný boj proti kapitalistickému režimu. Boj za právo na bydlení je významnou součástí tohoto boje.

Odkazy: