Člověk již od pravěku obývá různá obydlí, ať již jsou to jeskyně,primitivní přístřešky, stany, rodinné domky, činžáky nebo paneláky. Už dávno není pravěk a člověk si odvykl
žít pod širým nebem, obtěžován zimou, hmyzem a zvěří. Každý člověk potřebuje mít n
ějaký domov, místo kam může jít a kde má určitý pocit jistoty. Před dvěma sty lety však moc
uchopivší buržoazie nastolila systém, v kterém si člověk nemůže být jistý žádnou životní potřebou - potřebou mít domov nevyjímaje. Za dvě století vyhnali vysoké nájmy a exekutoři na ulici nejméně desítky milionů lidí. (Boj za právo na bydlení byl a bohužel je často opomíjenou součástí třídního boje socialistů, marxistů a anarchistů.) V očích těch, kteří stále ještě bydlí, je třeba ty miliony ubožáků na ulici v očích veřejnosti degradovat, je třeba degradovat ty které podobný osud může každou chvíli potkat a je třeba degradovat ty, kteří za pr
áva těchto ubožáků bojují. Vzniklo tak slovíčko "lůza", ke kterému se zpravidla přidávají nějaké přívlastky ("bolševická lůza", "bezdomovecká lůza", "feťácká lůza"
atd.). Označit někoho za lůzu je pro jakýkoli režim výhodné, protože danou skupinu obyvatel tak snížit na jakési podlidi, méně cenou verbež. (Že by se fašisté učili od kapitalistů?) Pryč je najedn
ou buržoazní zásada "občanské společnosti" - člen "lůzy" přestává být občanem, stává se méně než zvířetem. Kromě Režimu stává se i obětí tzv. "slušných občanů". Místo abychom řešili, jak zastavit bezdomovectví, řešíme, jak bezdomovce vyhnat za zastávek a z parků. Neměli bychom radši přemýšlet jak vyhnat buržoazii z úřadů a z vedení podniků?
V každé době se ale najde někdo, kdo se svému osudu vzepře. (Či lépe řečeno vzepře se osudu který mu určil kapitalismus.) Tím kromě titulu "lůza" získá ještě jiné vznešené tituly jako "zrádce", "buřič", "extrémista", "chuligán" apod. Naštěstí dnes stejně jako před stoletím existují takoví "zrádci", "buřiči", "chuligáni" a "extrémisté".
Dnes v ulicích Prahy bojují za právo na bydlení squoteři. Většinou společnosti opovrhovaní jako "fetky" a "chuligáni", kteří vtrhli chudákovi kapitalistovi do domu a měli tu drzost ho začít opravovat, obývat ho a dokonce - to už je opravdu nehoráznost - pořádat tam přednášky, koncerty a výstavy. Co na tom, že kapitalista se o dům nestará a především ho vůbec nepotřebuje (na rozdíl od squoterů, bezdomovců a další "lůzy" která nemá kde bydlet)? Soukromé vlastnictví je přeci nedotknutelné občanské právo! Právo na bydlení zřejmě ne.
Před 130 lety bojovali (mimo jiné) za právo na bydlení pařížští komunardi. Mimo Paříž byli díky lživé pravicové propagandě považováni za "vlastizrádce" a "buřiče". Povstání Pařížské komuny do značné míry zapříčinila bytová krize v Paříži, způsobená jednak vysokými nájmy a také tím, že pravicová vláda odmítala jakkoli pomoci lidem, jejichž domy byli rozbombardovány děly německé armády která obklíčila Paříž (kvůli neschopnosti
francouzské buržoazie vést válku kterou sama vyhlásila). Není divu, že lid v Paříži povstal a 72 dní si vládl
sám, asi nejspravedlivějším společenským systémem jaký kdy v Dějinách existoval.
Když se lid vzbouří, dostává se ke slovu "ozbrojená pěst buržoazní třídy" - armáda
a především policie. V očích českého policisty není squoter nic víc než feťák a chuligán, kterému je nejlepší zlámat kosti v těle a vláčet ho po výsleších. Co na tom, že je to třeba 14tiletá dívka? V očích francouzského četníka nebyl komunard nic víc než vlastizrádce a buřič, kterého je nejlepší zmlátit, postavit ke zdi a zastřelit. Co na tom, že je to nemohoucí stařeček nebo 12tiletý chlapec? Nevím, co způsobuje tuto nenávist a hyenismus u vykonavatelů státní represivní moci. Nicméně tato nenávist a touho potom ublížit "lůze" byla, je a bude vlastní všem policistům, vládním vojákům, četníkům, členům anti-kon
fliktních týmů a dalším hrdinům, kteří se starají o veřejný pořádek a blaho slušných občanů. Ať již k tomuto ohavnému jednání vede členy represivních složek státní moci cokoli, je nutné s tím počítat a bránit se tomu. Celá akce kolem squoterů byla ze strany "lůzy" vedena cestou nenásilí a míru. Odměnou bylo zacházení, za které by se nestyděli ani těžkooděnci z Národní třídy z roku ´89. Zlámané končetiny, modřiny, krvavá zranění, nedostatek spánku
po mučení na policejní stanici (to slovo není přehnané!) a také snížená lidská důstojnost jsou tím, co museli příznivci squoterů vytrpět za to, že se snažili postupovat nenásilně. Je to poslední protirežimní akce vedená tímto způsobem. Příště už se "lůza" bude bránit.
I s komunardy bylo vymeteno. Odměnou za nastolení demokracie, odstranění bezdomovectví, zabránění hladomoru, mírová vyjednávání, zrovnoprávnění žen a modernizace školst
ví jim byly kulky buržoazních četníků, které uhasili živit celkem 40 tisíc lidí. Lidí, kteří v očích těch, kdo vraždili, nebyli lidmi ale "lůzou".
Dějiny se vždy - i když trochu obměněné - opakují. Nejdůležitější je nezaleknout se státní represe ani odmítavého postoje "slušných občanů". "Lůza" se musí vzbouřit tak jak to udělala již mnohokrát a musí vést nelítostný boj proti kapitalistickému režimu. Boj za právo na bydlení je významnou součástí tohoto boje.
Odkazy: