close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2009

DĚJINY PODLE CONDORCETA

24. listopadu 2009 v 17:51 | Iunius
Markýz de Condorcet byl francouzský revolucionář, vědec, politik, novinář a filosof. Původně se zajímal pouze o vědu, když však byl roku 1774 vyslán na výzkumné cesty do kolonií, setkal se zde otroky, kteří pod bičem francouzských kolonistů pracovali v nelidských podmínkách a jejich jedinou vinou bylo, že se narodili jako černoši. Condorcetovi se otroctví hnusilo a spoluzaložil Společnost za práva černochů. Jako vědec a osvícenec se navíc dostával do střetu s katolickou církví. Začal se více zajímat o politiku. Když byl svědkem Americké revoluce, stal se z něho stoupenec Revoluce a chtěl zničení Starého režimu ve Francii a vyhlášení republiky. Když byla 14. července 1789 lidem dobyta Bastila a král byl nucen podepsal ústavu, zapojil se aktivně do politiky. Spolu s Dantonem vedl hnutí, usilující o vyhlášení Republiky. Byl pronásledován a několikrát zatčen. Mimo jiné díky jeho snaze byl 10. srpna 1792 zatčen král a následně 21. září téhož roku vyhášena Republika. Condorcet se stal nezávislým poslancem Národního konventu. Zde se přátelil s girondisty a tíhl k pravici, často se dostával do střetu s levicí, v jejímž čele stál nejdříve jeho bývalí kolega Danton a později šílenec Robbspier. Když se 2. června 1793 chopil moci levicový Výbor pro veřejné blaho, stal se Condorcet, kvůli svým stykům s pravicovými girondisty, psancem. Na počátku roku 1794 pravděpodobně ze strachu před tím, že ho dopadnou jakobínští četníci, spáchal sebevraždu.

Condorcet kromě osvobození otroků (k němuž došlo, paradoxně, v roce 1794, tedy za jakobínské diktatury, která ho dohnala k smrti) žádal také zrovnoprávnění žen a aby ženy měli hlasovací právo. Ve své době za to sklidil posměch a opovržení jak z levice tak i z pravice, nicméně Condorcet stále říkal: " Kdyby nebyli ženy, nebyli by jste ani vy, pánové." Brojil proti trestu smrti a bojoval za jeho zrušení. Proto také hlasoval proti popravě kráe, nicméně žádal pro něj přísné potrestání. Zastával se osobního vlastnictví a byl příznivcem volného trhu, což ho přivedlo k podpoře pravice.

Navzdory tomu hlásal Condorcet zajímavou myšlenku - Podle Condorcetovi filosofie dějin kráčíl idstvo z té největší Temnoty (za kterou prohlásil otrokářsko-monarchistický režim) do utopické, naprosto svobodné, rovné a duševně i vědecky vyspělé společnosti. Podle Condorceta čeká lidstvo velmi dlouhá cesta, něž této společnosti dosáhne a říká, že postupně se budu objevovat stále lepší a lepší politická hnutí a systémy, přičemž lidstvo půjde vědecky i duchovně vpřed, až se po mnoha stoletích podaří dojít Utopie. Condorcet prohlašoval, že demokratická republika se svobodný trhem a podnikáním je nejlepším systémem V DOBĚ VE KETRÉ ŽIJE, nicméně nepopíral, ŽE ZA NĚKOLIK LET SE OBJEVÍ MNOHEMLEPŠÍ SYSTÉM A PO NĚM MOŽNÁ DALŠÍ. Lidstvo tak půjde vpřed až se mu po dlouhém čase, až uzraje doba, podaří vymyslet ten nejlepší a poslední systém a v poslední rozhodující revoluci se ho lidstvu podaří nastolit.
Já osobně se pod to podepisuji. Condorcet věřil, že lidstvo jako druh i každý člověk v sobě cítí co je správné a největšími nepřáteli lidstva jsou podle něj:
1. Nevzdělanost
2. Osobní zlo (chamtivost, násilnictví, touha po moci)
Podle Condorceta je tedy hlavnímcílem:
1. Vzdělání lidtsva
2. Morální výchova
3. Sjednocení lidstva (bez ohledu na národnost, pohlaví,, atd.)
Condorcet si všiml, že Revoluce může být poražena dvojakým způsobem:
1. Vnitřním - degenerace
2. Vnějším - porážka
Condorcet tvrdil, že všechny revoluce budou dříve nebo později buď poraženy nebo zdegenerují, nicméně budou lidstvo posouvat dál až ke konečné vítězné revoluci.

Na pravicového politika se šlechtický původem překvapivě zajímavé názory...

EJÉRCITO DEL LIBERACION NACIONAL

20. listopadu 2009 v 18:59 | Iunius
Kapitalistická media nás čas od času informují o "levicových povstalcích" z Kolumbie, kteří
obchodují s drogami a pravidelně unášejí různé politiky ale také obyčejné lidi. Ve skutečnosti se nejedná o levicové povstalce, ale o mafiánskou organizaci FARC-EP. Síly FARC dnes kontrolují asi 30% kolumbijského území. Kontrolují města, množství silnic a polí, de facto vytváří stát ve státě. Od 60. let jsou v nepřetržité nekonvenční válce proti vládním jednotkám, které se jim snaží překazit jejich velmi výdělečný obchod s drogami. FARC v žádném případě není organizací levicovou a nepředstavuje pro kolumbijský lid naději - naopak. Jejich únosy, vydírání, masové vraždy a miliony drogově závislých, za které můžou, jsou dostatečným důvodem proč FARC zavrhnout. Velitelé FARC si žijí jako milionáři, ověšení zlatými řetízky. Politika FARC nemá za cíl provést revoluci a už vůbec ne nastolit socialismus. Jejich cílem je pouze vydělat co nejvíce obchodem s drogami a únosy a ovládnou co nejvíce území, aby mohli dále rozšiřovat svá kokainová pole.

V Kolumbii však existuje ještě jedna ilegální guerrillová organizace. Mluví se o ní záměrně mnohem méně. Touto organizací je ELN - Ejército del liberacion nacional, česky "Armáda osvobození národa", častěji se ale překládá jako "Národně-osvobozenecká armáda". Kvůli masakrům ze strany vládních jednotek a mafiánsko-fašistické AUC se počet členů ELN dnes pohybuje na nějakých 3500 mužích ve zbrani. Co je ale ELN za organizaci? Podívejme se nejprve na její historii.

Když v roce 1953 vypukla na Kubě revoluce* proti kapitalistickému vojenskému diktátorovi Batistovi, přišla kubánské revolucionáře podpořit i skupina přátel z Kolumbie, většinou levicových disidentů, křesťanských socialistů a levých nacionalistů. Po slavné vítězství Kubánské revoluce se kolumbijští dobrovolníci vrátili zpět do vlasti. Našli takovou jakou ji opustili - plnou bídy, hladu, nemocí, útlaku, násilí, vládní zvůle, potlačovaní tradiční kultury. Našli přírodu zdevastovanou řáděním kapitalistických firem, našli miliony lidí žijících v chudých plechových chatrčích mezi odpadky, ale našli také honosné mrakodrapy - sídla manažerů zahraničních korporací, našli honosné vily politiků, podnikatelů a generálů. Pod vedením Fabia Restripa Castaňi vytvořili spolu s domácími odbojovými levicovými skupinami Ejército del liberacion nacional. Za symbol si zvolili černo-červenou vlajku. Inspirací jim byla stejná vlajka kubánského "Hnutí 26. července", které vedlo vítěznou revoluci. Červená představuje krav prolitou v boji za svobodu a hněv utlačovaných a černá rodnou půdu. Cílem ELN bylo v prvé řadě odstranit zemi od nadvlády amerických korporací, odstranit chudobu a vrátit práva domorodým kmenům. Po smrti Fabia R. Castaňi se vedení ELN ujal španělský kněz Manuel Péréz. Pérez byl původně na církevní humanitární misi v Karibiku a Jižní Americe. Původně patřil ke klasickým zastáncům charity a mírové cesty. když však na vlastní oči viděl lidskou bídu, když uviděl umírat děti hladem a žít lidi ve špíně a pracující za mizernou mzdu ve strašných podmínkách, zřekl se mírového způsobu práce a stal se radikálem. Právě v Kolumbii se setkal se zástupci ELN a rozhodl se opustit svou misi a vstoupit právě do národně osvobozeneckých jednotek. Zde si vypracoval značnou autoritu a po smrti Castaňi se tak stal jeho nástupcem. Byl to právě on a jeho kněžská morálka, která vtiskla ELN její tvář organizace křesťansko-socialistické a byl to právě Péréz, který se postaral o to, aby se z ELN nestala drogová mafie. Jako kněz naopak dbal na boj proti tendencím prodávat drogy. Péréz měl pravděpodobně největší a především nesmírně pozitivní vliv na dějiny ELN. V současně době velí ELN Nicolas "Gabin" Rodrigueo.


Dnešní dobou má ELN, jak již bylo řečeno, nějakých 3500 (některé odhady ale mluví až o 5000) ozbrojenců, plus velké množství lidí v zázemí - kuchaře, zemědělce, lékaře, kněze, agitátory a jejich rodiny. ELN nekontroluje příliš velké území, má spíše větší množství menších enkláva a lidé z ELN se často stěhují z místa na místo. Narozdíl od FARC, kteří svou obrovskou profesionální armádou vedou de facto frontovou válku (i když si zachovává v zásadě guerrillový princip), vede ELN boj systémem rychlých přepadů. Narozdíl od FARC vojáci ELN unášejí výhradně bohaté podnikatele, vládní důstojníky nebo politiky a zásadně své zajatce netýrají a nezabíjí. Navíc ELN, jak již bylo zmíněno výše, zcela odmítají vydělávat obchodem s drogami. Dvacetiletý vliv kněze Péréze evidentně zanechal své dobré stopy. ELN má v oblastech, kde operuje, značnou podporu místního obyvatelstva, zatímco oproti "levicovým povstalcům" FARC lidé dokonce mnohdy vytvářejí sebeobranné skupinky. ELN bohužel neoperuje takovým vojenským a technickým aparátem jako FARC a je v
současné době v defensivě.

Jaká je budoucnost ELN? Pravděpodobně bude dále pokračovat ve své guerrilové činnosti a bude trvat dlouhou dobu, než se jí podaří přejít do protiofenzívy. Má totiž mocné soupeře: vládní jednotky, pravicové mafiánsko-fašistické milice AUC, drogové gangstry z FARC a nově také americké vojáky, kteří mají na základě rozhodnutí kolumbijské vlády volný vstup do země. Soudruhy z ELN nečeká lehká cesta, ale v cíli této cesty, pokud do něj dojdou, se nalézá svět bez útlaku, lží, hladu, nemocí a válek. Možná se jednou ELN podaří strhnout obrovské lidové povstání - tak jako se to v roce 1959 podařilo Hnutí 26. července na Kubě - a na jeho konci bude vítězství křesťansko-socialisticko-národní revoluce, která po desetiletích kapitalistického útlaku přinese Kolumbiji a možná nakonec i celému světu štěstí.

Viva los guerrilleros!
Viva la ELN!
Muerte a la explotación!
Muerte a la burguésia!
Hasta la victoria siempre!



ODPOVĚĎ NA "DOPIS Z JIHU"

19. listopadu 2009 v 18:49 | Iunius
Tento dopis obdržela nově vznikajíí levicová Organizace od jakéhosi příznivce KSČM z Blatné:

Vážení,děkuji za pozvánku a omlouvám se za moji neúčast. Proto,že zdílím vaše myšlenky a mé životní zkušenosti mi dovedli k určitému poznání jsem ochotný se podělit o své životní poznání i s vámi.
Přesto začnu několikrát otázkou.

1/Co si představujete pod pojmem levice,resp.radikální levice a kdo ji podle vašeho názoru tvoří?

2/Pro si myslíte,že parlamentní levicové strany(ČSSD a KSČM) pro řešení sociální situace nic nedělají? A co si myslíte,že by v podmínkách parlamentní demokracie u nás mohly a měly dělat?

3/Proč si myslíte,že odbory zatím ,,vyčkávají". Co by podle vás měly dělat a jak by jejich činnost měla vypadat? Máte nějaké zkušenosti s odborovou činností?
Myslíte si,že by odbory měly být důsledně apolitické, že by se vůbec neměly ,,špinit" spoluprací s některými parlamentními či jinými stranami? Jak by potom dosahovaly svých cílů a úkolů (obrana práv a zájmů zaměstnanců) v Parlamentu a Senátu při tvorbě sociálních zákonů ,když Parlament a Senát jsou tvořeny právě politickými stranami?

4/ Proč se domníváte,že KSČM,resp. Marxismus-jako ideový základ,ze kterého se tato strana při své činnosti se snaží důsledně vycházet, neříká,podle vás, že krize, nezaměstnanost, útlak a vykořisťování jsou původními jevy kapitalismu, bez kterých tento nemůže existovat?

5/ Souhlasím s tím,že je třeba organizovat všechny zaměstnance do antikapitalistické levice, ale nelze velmi podstatnou část (tzn. odbory a stávající levicové strany) z tohoto organizování vylučovat. Mají totiž mnoho desítek let vytvořenou organizační strukturu, mnoholeté zkušenosti a především fungující a finančně zabezpečený aparát.
Chápeme výhrady vás mladých vůči ,,starcům" jak v KSČM, tak v odborech atd. Chápeme,že máte vůči jejich činnosti sto a jednu připomínku.

Ale tyto organizace zoufale čekají,že přijdou mladí a budou pokračovat v jejich činnosti-boji proti kapitalismu a vykořisťování. Že mladí přinesou nové myšlenky a metody do této činnosti.Jedině kombinací zkušeností a progresivity mládí lze dále pokračovat.

Můžeme do jisté míry souhlasit, a jsma si toho vědomi, že tyto organizace jsou pop. do jisté míry částačně infikovány různými pravicovými úchylkami.Jsme si toho vědomi a snažíme se proti tomu bojovat. Uvědomuje si a to by jste vy mladí měli také, že hlavním cílem pravicové-kapitalistické propagandy je,aby se toto hnutí, tyto organizace podařilo ,,ODŘÍZNOUT" od mladých. Když se tak dívám např. na vaši pozvánku na tuto konferenci,kde se důsledně vymezujete právě proti parlamentním levicovým stranám a odborům, jak si dovedu jasně představit,-jak vám asi naši společní nepřátelé nadšeně tleskají.Jedete totiž přesně podle jejich NOT.To je právě to,o co jim jde.

Vůbec jim nevadíte vy, pokud budete mít nadšený,, spolek" v počtu několik desítek členů,který bude ,,sám pro sebe".Budou vás v této činosti i podporovat. Mnohem horší by pro ně bylo,kdyby jste se chtěli spojovat a začít to dělat od podlahy,se silnými spojenci,nedejbože přinesli novou krev do ČSSD-KSČM,odborů atd. Zamyslete se prosím nad tím!

SOP-se dosti často odvolává ve svých materiálech na Trockého,resp.trockismus. Hlavním nebezpečím trockismu spočívá v jeho rozkolísanosti od maximální revolučnosti až pro podporu kapitalismu.Vytváří tím rozkladný charakter,který je smrtelně nebezpečný pro dělnická levicová hnutí.

Srdečně zdravím a těším se na další spolupráci. V.Smeták Blatná


A zde moje odpověď:

1) Tak to jsou samozřejmě hodně široké pojmy. Pro mě osobně na levici patří všechna hnutí, strany a lidé zastávající zájmy většiny před zájmy menšiny. Radikální levice e pak ta levice, která odmírá parlamentarismus jako cest (resp. jako jedinou cestu), koná akce v ulicích a stojí v opozici nejen proti pravicovým stranám, ale proti celému systému.
2) Důkazem toho budiž podpora ČSSD antisociální úřednické vládě a její permanentní neschopnost postavit se pravici rozhodným způsobem. KSČM jakbysmet, akorát se kryje poněkud navenek radikálnější rétorikou. Obě strany vlastně dělají to co mají - dělají úlohu reformistických stran.Jediné, v čem by se mohli zlepšit je radikálnější vystupování proti pravici a ČSSD změna zahraniční politiky od podpory amerického a bruselského imperialismu.
3) Odbory nemohou být apolitické už proto, že svým způsobem jsou organizací dotýkající se úzce politiky. Nicméně měli by být důsledně oproštěny od vlády reformistů a byrokratů a mělo by v nich dojít k rozhodné demokratizaci a radikalizaci.
4) KSČM není, nebyla a ani být nemůže stranou marxistickou, protože marxismus vyzývá k otevřeně revolučnímu vystoupení proletariátu a ke svržení kapitalismu, nikoli k reformismu, parlamentnímu žvanění a sbírání hlasů voličů.
5) Právě v tom to je. Levice se musí zbavit svého propojení s kapitálem a musí sestát opozicí proti systému. Nikdo nechce ČSSD ani KSČM vylučovat, chceme s nimi naopak spolupracovat. Pouze se vyhrazujeme proti jejich reformismu a prosystémovosti.
6) ČSSD i KSČM jsou strany dnes už tak propojeny s buržoazním režimem, že je nelze zevnitř reformovat. Jsou už postiženy "parlamentním kreténismem" a skrz a skrz prožrané byrokratismem. Ty by nezreformoval ani Marx s Leninem dohromady.
7) Pro to opravdu nemám komentář…
8) Zde jde asi o drobné nedorozumění, protože autor dopisu zřejmě neví, že nějakých 80% a ne-li víc členů Organizace jsou trockisté (Organizace ale ve své podstatě trockistická není). "Nevýhodou" trockismu je hlavně jeho demokratičnost, revolučnost a v podstatě držení se původního marxismu, což jsou věci autorovi dopisu zjevně ne vlastní.

KOMUNISTÉ VS. JAKOBÍNI

14. listopadu 2009 v 16:56 | Iunius

Když diskutuji o Velké francouzské revoluci s komunisty, vždy velmi plameně obhajují jakobíny a jejich vládu teroru řízenou Výborem pro veřejné blaho vedeného Robberspierem. Často se u komunistů také setkávám s označováním Velké francouzské revoluce za revoluci buržoazní. Oba tyto závěry vychází s toho, že pro komunisty je důležitější revoluce Ruská, tudíž jejich znalosti z VFR nejsou nijak vynikající (ale to samozřejmě ani moje). Ve skutečnosti se komunisté neuvědomují dvě věci: 1. jakobíni byli prvními aktivními antikomunisty (vše vysvětlím!) a 2. revoluce sice byla ve své podstatě buržoazní, nicméně narozdíl od buržoazních revolucí jako americká nebo anglická zde již proletariát vystupoval jako mocná politická síla, fungoval jako motor revoluce a od června 1793 do srpna 1794 dokonce fungovala ultralevicová vláda, která málem zlikvidovala veškerou francouzskou buržoazii (bohužel i s tisíci nevinnými proletáři).
Ve skutečnosti se věci mají tak, že původ komunistického (a potažmo celého socialistického) hnutí je třeba hledat právě ve VFR,a to už v roce 1789, kdy Jacques Roux, přezdívaný už v té době "rudý kněz", založil hnutí, jehož základní myšlenku vyřknul právě Roux: "Svoboda je jen prázdnou skořápkou, když je někomu dovoleno, aby odsoudil jiného k hladovění, aniž by tomu zabránila." Zde vidím základy socialistických myšlenek a socialistického hnutí. Roux a jeho stoupenci, kteří byli nazýváni "enragéti" (tj. "zběsilí") viděli v měšťáckých občanských svobodách jen zástěrku pro novou diktaturu - diktaturu ekonomickou. K enragétům se hojně přidávali sans-culloti (dělníci a řemeslníci s předměstí), rolníci a levicový intelektuálové. Navzdory tomu, že Roux nikdy neopustil své povolání katolického kněze, vystupovali enragéti krajně antiklerikálně, jsou známi dokonce případy, kdy pálili kostely a zabíjeli kněze, kteří pobuřovali proti revoluci. Enragéti se od ostatních lišili tím, že místo pásky s trikolorou nosili rudou pásku. Když byl v srpnu 1792 svržen král a vypsány první demokratické volby do Konventu, získali Enragéti dost hlasů na to, aby získali několik poslaneckých mandátů. V konventu tvořili v rámci levice opozici proti jakobínům a cordeliérům a zastupovali krajně levicové názory. Žádali důsledný boj s kontrarevolucí, sociální zákony a odvolatelnost politiků. Když se 2.června 1793 státním převratem zmocnil vlády Výbor pro veřejné blaho vedený jakobíny (kromě nich tam ale zprvu působilo i několik cordeliérů a nezávislých) byli enragéti postaveni mimo zákon, jejich demonstrace byli krvavě potlačeny a jejich vůdcové pozatýkání a po zinscenovaném procesu popraveni. Rouxovi padla čepel na krk 10. února 1794. Enragétské názory se však nevytratili. Jeden z přeživších enragétů, François-Noël Babeuf, kolem sebe zformoval skupinku levicových revolucionářů a na jaře 1797 se pokusil o státní převrat, tzv. "Spiknutí rovných", které bylo krvavě potlačeno. Byl popraven 27. května 1797, nicméně jeho spisy se dochovali a na počátku 19. století se stávali velmi populárními. Roku 1840 jistý anglický učenec použil pro Babuefovo učení slovo "komunismus". To se začalo brzo skloňovat v různých pádech a buržoazní propaganda jím strašila pracující. Proto se stoupenci Babuefových ( a de facto tedy enragétských) názorů sešli roku 1848 v Londýně a pod vedením německého myslitele Karla Marxe sepsali "Komunistický manifest", v němž objasnili svůj pohled na svět.
Jakobíni, ač též patřili k radikální levici, nikdy nebyli zastánci socialistických či komunistických názorů a první pra-socialisty nechávali pronásledovat, mučit a posílat pod gilotinu. A ačkoli jakobíni zprvu prováděli dekristianizaci, byli to právě oni kdo bránili církev a její hodnostáře před útoky spravedlivě rozzuřených enragétů. Jakobínská byrokratická diktatura, jejíž vinou zahynulo přes 40 tisíc převážně nevinných lidí, měla k socialismu hlásanému Rouxem, Babeufem a Marxem opravdu dost daleko.





















Jacques Roux - první socialista

TAKŽE ZASE TOTALITA

13. listopadu 2009 v 19:31 | Lubomír Mann
Mám tu smůlu, že sleduji v podstatě jen programy ČT. Bulvární povaha soukromých televizí
mě děsí od momentu, kdy vpluly do etéru, takže ČT pro mě zůstala jako jediná volba. Volba -- řekl bych -- sladkohořká. Tou sladkostí je, že bulvarita zde přece jen nekvete tak spontánně jako u soukromé konkurence -- a Bohu za to sláva -- jinak bych v televizním věku žil mimo tento věk, a nikdo neví, co by se mnou tahle odloučenost od vlastního věku udělala. I když, bohužel, není tomuhle nebezpečí stále ještě konec -- a skoro bych řekl -- že se to nebezpečí zvyšuje snad každým dnem a každou další hodinou, kdy sedím či ležím před televizorem, ze kterého se ozývá možná dvacetkrát a možná i stokrát denně: MÁLOKDO PŘED DVACETI LETY VĚŘIL....ALE UDÁLOSTI SE UŽ POMALU DOSTÁVALY DO POHYBU. Protože - a tohle je ta hořkost, kterou jsem v úvodu též zmínil -- jakmile tahle floskule odeznízní, dává se na obrazovce opravdu všechno do pohybu -- a to zásadně jen jedním, dnes v ČT zřejmě povoleným směrem. Všichni mluví jako roboti -- či přesněji -- jako přesní mutanti Václava Havla, VŠECHNO, CO NÁM PŘINESLA SAMETOVÁ REVOLUCE, JE ÚŽASNÉ, JSME SVOBODNÍ, ROSTEME DO KRÁSY A UŠLECHTILOSTI. Je to jednohlasý a příšerně únavný chór, ze kterého se neozve jediný kritický tón či hlas -- a pokud možná kdesi v předsíních ČT zazněl, a ( a byl by zázrak, kdyby se tak nestalo), byl dnešními cenzory ČT nemilosrdně setnut a vymazán. A vy tenhle od lidské rozmanitosti odoperovaný propagační sbor posloucháte a hlavou vám krouží myšlenka, o kolik víc byste mu věřili, kdyby nebyl tak totálně a jednostranně zaranžovaný, kdyby tu a tam zaznělo i cosi kritického či odlišného, co by tomu sboru dodalo kapku věrohodnosti. Ale ono se to neozývá, pochoduje to naprogramovaně jako divize Leibstandarte Adolf Hitler, a je to tak totální, hloupé, ubohé a hlavně nedemokratické, že ta hořkost, která vám stoupá do krku, je už za hranicí toho, co jste vždy za hořkost brali, a je vám líto, že vás kdosi málo rozvážný a málo zralý přinutil o tomto rozdílu uvažovat.


92. VÝROČÍ ŘÍJNOVÉ REVOLUCE

10. listopadu 2009 v 13:35 | Iunius
Před 92. lety, nad ránem 7. listopadu 1917 došlo v tehdejším hlavním městě Ruska Petrohradu k největší události 20. století - Říjnové revoluci. Všechny pokrokové levicové síly se spojili aby svrhli kapitalistickou, korupčnickou a militaristickou Prozatímní vládu. Teprve podruhé v dějinách lidstva se podařilo svrhnout kapitalismus (první byla Pařížská komuna). Paradoxem je, že právě v Rusku nikdo revoluci nečekal (sám Marx dokonce tvrdil že Rusko je nejhorší zem pro socialistickou revoluci). Mýlil se. I když se masám hladových chudáků podařilo v březnu 1917 svrhnout nenáviděného cara, ze své bídy se zdaleka nevymanili. Totalitní Prozatímní vláda vedená korupčnickým pravicovým právníkem s diktátorskými sklony A.F.Kerenským pozvolna uvrhávala Rusko do kapitalismu. Zhnusení z marné a kruté války, život v hladu, špíně a beznaději roznítil v obyvatelích Ruska obrovskou touhu po svobodě. Lidé našli své hlavní zástupce v ultralevicové a ultrapokrokové straně bolševiků, kteří se spojili s levými esery (zástupci rolníků a levicových nacionalistů) a anarchisty. 6.listopadu obklíčil dav vojáků, námořníků, dělníků a dělnických žen Zimní palác- sídlo Prozatímní vlády. Když premiér Kerenskij odmítl vyjednávat, tak 7. listopadu kole 2h ráno zazněl slavný výstřel z křižníku Aurora, který byl mezi tím obsazen rudými námořníky. Dav prorazil bránu, zpívaje Internacionálu přeběhl náměstí před Zimním palácem a vpadl do paláce. Junkeři a ženský obraný prapor kteří měli palác bránit raději složili zbraně. Revolucionáři pozatýkali členy Prozatímní vlády a vládu prohlásili za svrženou - vláda, která tyranizuje obyvatelstvo své vlastní země, žene miliony lidí do nesmyslné války a stojí na korupci a podpoře zahraničních imperialistů, nemá právo na existenci. Předseda Kerenskij v přestrojení za ženu utekl zadním oknem a schoval se na americké ambasádě. Téhož dne sjezd sovětů nahradil Proz. Vládu Radou lidových komisařů, vedenou Trockým, Leninem a Kameněvem. Ta provedla demokratické reformy, jako první legalizovala homosexualitu (později dokonce zavedla registrované partnerství), zavedla svobodu vyznání (a zrušila výuku náboženství), svobodu shromažďování, vyhlásila rovnoprávnost žen a mužů, udělila autonomii zemím jež Rusko předtím okupovalo, zavedla sociální zákony, zavedla bezplatné zdravotnictví a školství, zrušila trest smrti (ovšem v létě 1918 byl kvůli potřebě boje s kontrarevolucí obnoven), okamžitě zahájila mírová vyjednávaní s Německem a především ukončila kapitalismus - půdu rozdala chudým rolníkům a továrny byli předány do zprávy dělníkům. Vlajkou se stal rudý prapor a od roku 1918 byla hymnou Ruska Internacionála (až do roku 1944!).


Ruská internacionála:

http://rudoarmejec.ic.cz/rym/internacional_ru2.mp3


Pochod rudých námořníků ČJ:

http://www.budovatel.cz/data/pisne/noty/mp3/Pochod_rudych_namorniku.mp3


Pochod rudých námořníků RJ:

http://rudoarmejec.ic.cz/rym/krasnoflotcy.mp3