
Markýz de Condorcet byl francouzský revolucionář, vědec, politik, novinář a filosof. Původně se zajímal pouze o vědu, když však byl roku 1774 vyslán na výzkumné cesty do kolonií, setkal se zde otroky, kteří pod bičem francouzských kolonistů pracovali v nelidských podmínkách a jejich jedinou vinou bylo, že se narodili jako černoši. Condorcetovi se otroctví hnusilo a spoluzaložil Společnost za práva černochů. Jako vědec a osvícenec se navíc dostával do střetu s katolickou církví. Začal se více zajímat o politiku. Když byl svědkem Americké revoluce, stal se z něho stoupenec Revoluce a chtěl zničení Starého režimu ve Francii a vyhlášení republiky. Když byla 14. července 1789 lidem dobyta Bastila a král byl nucen podepsal ústavu, zapojil se aktivně do politiky. Spolu s Dantonem vedl hnutí, usilující o vyhlášení Republiky. Byl pronásledován a několikrát zatčen. Mimo jiné díky jeho snaze byl 10. srpna 1792 zatčen král a následně 21. září téhož roku vyhášena Republika. Condorcet se stal nezávislým poslancem Národního konventu. Zde se přátelil s girondisty a tíhl k pravici, často se dostával do střetu s levicí, v jejímž čele stál nejdříve jeho bývalí kolega Danton a později šílenec Robbspier. Když se 2. června 1793 chopil moci levicový Výbor pro veřejné blaho, stal se Condorcet, kvůli svým stykům s pravicovými girondisty, psancem. Na počátku roku 1794 pravděpodobně ze strachu před tím, že ho dopadnou jakobínští četníci, spáchal sebevraždu.
Condorcet kromě osvobození otroků (k němuž došlo, paradoxně, v roce 1794, tedy za jakobínské diktatury, která ho dohnala k smrti) žádal také zrovnoprávnění žen a aby ženy měli hlasovací právo. Ve své době za to sklidil posměch a opovržení jak z levice tak i z pravice, nicméně Condorcet stále říkal: " Kdyby nebyli ženy, nebyli by jste ani vy, pánové." Brojil proti trestu smrti a bojoval za jeho zrušení. Proto také hlasoval proti popravě kráe, nicméně žádal pro něj přísné potrestání. Zastával se osobního vlastnictví a byl příznivcem volného trhu, což ho přivedlo k podpoře pravice.
Navzdory tomu hlásal Condorcet zajímavou myšlenku - Podle Condorcetovi filosofie dějin kráčíl idstvo z té největší Temnoty (za kterou prohlásil otrokářsko-monarchistický režim) do utopické, naprosto svobodné, rovné a duševně i vědecky vyspělé společnosti. Podle Condorceta čeká lidstvo velmi dlouhá cesta, něž této společnosti dosáhne a říká, že postupně se budu objevovat stále lepší a lepší politická hnutí a systémy, přičemž lidstvo půjde vědecky i duchovně vpřed, až se po mnoha stoletích podaří dojít Utopie. Condorcet prohlašoval, že demokratická republika se svobodný trhem a podnikáním je nejlepším systémem V DOBĚ VE KETRÉ ŽIJE, nicméně nepopíral, ŽE ZA NĚKOLIK LET SE OBJEVÍ MNOHEMLEPŠÍ SYSTÉM A PO NĚM MOŽNÁ DALŠÍ. Lidstvo tak půjde vpřed až se mu po dlouhém čase, až uzraje doba, podaří vymyslet ten nejlepší a poslední systém a v poslední rozhodující revoluci se ho lidstvu podaří nastolit.
Já osobně se pod to podepisuji. Condorcet věřil, že lidstvo jako druh i každý člověk v sobě cítí co je správné a největšími nepřáteli lidstva jsou podle něj:
1. Nevzdělanost
2. Osobní zlo (chamtivost, násilnictví, touha po moci)
Podle Condorceta je tedy hlavnímcílem:
1. Vzdělání lidtsva
2. Morální výchova
3. Sjednocení lidstva (bez ohledu na národnost, pohlaví,, atd.)
Condorcet si všiml, že Revoluce může být poražena dvojakým způsobem:
1. Vnitřním - degenerace
2. Vnějším - porážka
Condorcet tvrdil, že všechny revoluce budou dříve nebo později buď poraženy nebo zdegenerují, nicméně budou lidstvo posouvat dál až ke konečné vítězné revoluci.
Na pravicového politika se šlechtický původem překvapivě zajímavé názory...





