Když mluvím z různými lidmi o historii Ruska, často se setkávám z jejich strany s tvrzením,
že "v Rusku vlastně nikdy nebyla demokracie" a že "Rusko neprošlo ekonomickou etapou kapitalismu". Rád bych tyto omyli vyvrátil.
Nejprve si položme otázku, co je to demokracie. Je vláda cara, aristokracie a církve demokratická? Není. Demokracie znamená doslova "vláda lidu", znamená účast všech občanů na rozhodování o společnosti, na státní moci odvozené z vůle občanů. Demokracie je tam, kde si mohou občané ve svobodných volbách vybrat své kandidáty. To je alespoň mé pojetí demokracie.
Obyvatelům Ruska se v březnu 1917 podařilo po generální stávce a masových protestech svrhnout vládu cara, šlechta byla nucena vzdát se svých privilegií a dělníci, rolníci a vojáci utvořili demokratické poradní orgány - tzv. sověty. Tímto začala Ruská revoluce. Byli vyhlášeny (některé) občanské svobody a povoleny politické strany, jako hlavní to byli Eseři (v podstatě revoluční sociální demokraté), Kadeti (liberálové), Menševici (reformističtí pseudomarxisté) a Bolševici (revoluční socialisté). Moci se ujala pravicová Prozatímní vláda, která přislíbila svolat Ústavodárné shromáždění, které vyhlásí ústavu, a slíbila rozdat půdu chudým rolníkům. Do čela Prozatímní vlády se postavil kadet Alexandr Fjodorovič Kerenskij, ambiciózní právní pravicové politické orientace, neschopný politik a muž s autokratickými sklony. Mezitím se všude v Rusku šířila správa o revoluci a země přešla zrušením feudálních práv do éry kapitalistického tržního způsobu výroby. Ačkoli se tedy lidu podařilo s vrhnout nenáviděného cara a zlomit tisíciletou vládu šlechty, jejich praktická situace se nezlepšila. Ba naopak. Vláda odmítla rolníkům rozdělit půdu, jak slíbila, atak rolníci a začali půdu zabírat sami. vláda proti nim tvrdě zasáhal a tisíce jich nechala zabít. tím začala po krátkém období demokracie policejní diktatura vedená Kerenským a jeho stoupenci. Lidé se mezitím stále víc se organizovali do sovětů, které se stali hlavní hybnou silou veřejného života, i když nebyli úředně uznány. Sověty reprezentovali vůli lidu a fungovali na maximálně demokratických principech, zatímco Prozatímní vláda měla téměř nulovou podporu obyvatelstva a začal vládnou totalitním způsobem. Navíc dále pokračovala v kruté Světové válce, kde již bylo rusko odsouzeno k prohře a jeho vojáci umírali ve zbytečných jatkách. Když chtěla Vláda v červenci zahájit ofensivu, dělníci v Petrohradu spontánně povstali. Do čela jejich povstání se postavili Bolševici, strana žádající svržení kapitalismu, zavedení všech občanských svobod a převzetí vlády nad zemí sověty. Povstání však bylo brutálně potlačeno, bolševici začali být pronásledováni, zatýkáni, zabíjeni a mučeni. V té době se k bolševikům přidala pouze část Eserů (tzv. levý Eseři) a většina anarchistů. I přes vládou vedenou očerňovací kampaň se stali Bolševici nesmírně oblíbenými, stali se hlavní silou sovětů a spojili se s Esery a anarchisty do společného boje proti totalitní Prozatímní vládě. 6. listopadu dav vojáků, námořníků a dělníků obklíčil Zimní palác - sídlo Prozatímní vlády. Vláda v něm v tu chvíli zasedala. Do čela revoluce se postavili Bolševici, Eseři a anarchisté. Hlavním velitelem akce byl bolševik Lev Davidovič Bronštejn, řečený Trockij. 7. listopadu nad ránem byl Zimní palác dobyt a Prozatímní vláda svržena. Zasedl Všeruský sjezd sovětů, kde se sjeli demokraticky zvolení zástupci lidu z celého Ruska a s Leninem, Kameněvem a Trockým v čele se usnesli na následujících bodech:
1. Půda šlechty a velkostatkářů přidělena chudým rolníkům
2. Továrny předány do správy dělníků
3. Výkonná a zákonodárná moc předána do rukou demokratických občanských rad - sovětů
4. Zrovnoprávnění žen s muži
5. Zrovnoprávnění národnostních a sexuálních menšin (sovětské rusko bylo prvním státem na světě který legalizoval homosexualitu a zavedl registrované partnerství)
6. Svoboda náboženství a odluka církve od státu
7. Konec cenzury tisku a omezování svobody shromažďování
8. Zrušení trestu smrti (znovu obnoven v roce 1918)
9. Propuštění švech politických vězňů
10. Zvolení Rady lidových komisařů v čele s Leninem, jež měla dohlížet na průběh revoluce a organizování sovětské vlády
11. Zvolení Revolučního vojenského výboru v čele s Trockým, jež měl za úkol bojovat proti kontrarevoluci
12. Okamžité zahájení mírových vyjednávání s Německem za účelem co nejrychlejšího dosažení spravedlivého míru
7. listopadu byla demokracie v Rusku obnovena a navíc povýšena do svého absolutního stadia - do demokracie skutečné - do vlády sovětů.
Demokracie v Rusku však začala upadat. Rada lidových komisařů byla o několik let později nucena omezit jisté občanské svobody a zavést státní represi v boji s kontrarevolucí. Za začátek konce Ruské demokracie považuji zrušení strany Eserů a vyloučení Eserských poslanců ze sovětů, což zapříčinilo de facto absolutní vládu Bolševiků. Definitivní hřebiček do rakve Ruské demokracie však zatloukla až Leninova smrt roku 1924, po které se moci chopil caristický agent Stalin a v krutých represích zničil vše svobodné, co ruská revoluce za 7 let vybudovala.
Ruská demokracie tedy trvala:
od března 1917, v omezené míře, v plné míře od listopadu 1917 přibližně do roku 1921, definitivně zanikla až roku 1924
Ruský kapitalismus trval:
od března do listopadu 1917