close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2010

91. VÝROČÍ MAĎARSKÉ REVOLUCE

20. března 2010 v 12:09 | mates
MRR

Před 91 lety se Maďarsko právě probouzelo z hrůz čtyřleté imperialistické války, která vehnala do zákopů desítky milionů mladých mužů aby umírali za zájmy kapitalistů, velkostatkářů a císařů. Celí svět se po čtyřech letech brutálních zabíjení "ve jménu Boha a Vlasti" probudil do bídy, smrti, neštěstí a chaosu. Obzvláště válkou utrpěl maďarský národ. Ten byl nucen po čtyři roky bojovat za nenáviděného rakouského císaře a následně byl ještě poškozen imperialistickou Pařížskou smlouvou, kterou přišel o většinu svého území. Maďarsko bylo v těch dnech plné zbídačených mrzáků kteří se vraceli z hrůzné války, plné rodin které o někoho přišli či rodin jejichž příbuzní zůstali za hranicemi nového, malého a chudého Maďarska. Po ulicích obcházely zástupy žebráků, všude panoval hlad (hraničící s hladomorem), byl nedostatek léků i pitné vody. Kultura katastrofálně upadala či spíše neexistovala, protože všechny peníze se vypotřebovali ve válce nebo jako válečná daň západním imperialistům. Koneckonců většina výtvarníků, filosofů, herců, učitelů a spisovatelů zahynula v zákopech zničující kapitalistické války. Na statcích bídně živořili tzv. bírešové a tovariši, levná námezdná pracovní síla, která po ekonomické i právní stránce fakticky byla v postavení otroků. Nutno říct, že majitelé zbrojních firem a velkostatkáři rozhodně na tom tak zle nebyli. Na neštěstí ostatních se totiž dobře přiživovali.
Celé Madarsko tehdy bouřilo stávkami a demonstracemi. Masy ovládla Maďarská sociálně-demokratická strana, která sestavila vládu pod vedením Károlyi-Berinkeyho. Nová sociálně-demokratická vláda však nedokázala efektivně řešit situaci maďarského lidu. Avšak v únoru 1919 přijíždí do Budapešti vlak z Ruské sovětské federativní socialistické republiky, která pod vedením Lenina, Trockého, Sverdlova a Dzeržinského vedla již druhým rokem boj o svoje přežití proti kontrarevoluci a zahraniční intervenci. Z vlaku vystupují členové nově vzniklé Maďarské komunistické strany pod vedením Bély Kuna. Komunisté okamžitě zahajují agitaci mezi lidem, pomáhají organizovat stávky a šíří revoluční názory mezi lidmi. Jedná se však zatím o velmi malí politický subjekt (v únoru 1919 pouze něco málo přes 100 členů!). Situace se dala do pohybu až 22. února 1919 kdy komunisté zorganizovali demonstraci před sídlem redakce sociálně-demokratického listu Népszava. Během demonstrace došlo k incidentům a policie se rozhodla demonstraci potlačit. Demonstrující dělníci však při bitce usmrtili 4 policisty. Po tomto incidentu byl předseda komunistů Béla Kun zatčen a jako údajný organizátor akce obviněn z vlastizrady a uvězněn. Během výslechu byl brutálně mučen a ponižován a byl rasisticky urážen (Kun byl totiž židovského původu, původně se jmenoval Béla Kohn). Vše se však dostalo na veřejnost a bylo zveřejněno v novinách. Veřejnost byla metodami policie pobouřena a masy začali sympatizovat s Kunem a s jeho v tu chvíli de facto ilegální komunistickou stranou. Pracující se po vzoru Ruska začali organizovat v demokratických akčních radách (neboli sovětech). Rady se brzo stali významnou součástí politického života.
V průběhu března vedení sociální demokracie došlo k závěru, že jediným východiskem jak dostat Maďarsko z krize je zahájit válku proti imperialistickým státům a získat zpět ztracená území. Nicméně na obzoru nebyl žádný spojenec pro tento boj - tedy jenom jeden: sovětské Rusko. Vláda ale věděla že podporu revolučního Ruska si získá jedině když propustí Kuna a začne spolupracovat s komunisty. Situace byla v té době již velmi vyhrocená. Den D nastal 21. března 1919. V Budapešti se sešel celostátní sjezd sovětů (rad) a přijeli i členové Centrální vojenské rady, revoluční organizace vojáků. Vláda pochopila že situaci nezvládá a že je třeba zahájit válku. Béla Kun byl propuštěn z vězení a převezen přímo do vládního paláce. Ten byl brzo obklopen davem dělníků. Po krátkém jednání předseda vlády složil demisi do rukou Bély Kuna. Asi nevěděl, že v tu chvíli zahájil socialistickou revoluci. Béla Kun vystoupil na tribunu vládního paláce a vyhlásil Maďarskou republiku rad (či Maďarskou sovětskou republiku), oznámil, že kontrolu nad Maďarskem převzal proletariát, vydal rozkaz Centrálnímu vojenskému výboru ozbrojit dělnické milice, prohlásil, že nová vláda nezahájí další válku, vyhlásil všeobecné znárodnění a ještě 21. března večer se sociálně-demokratická a komunistická stran sloučili v jednotnou Maďarskou socialistickou stranu.
Vypuklo všeobecné nadšení. Všude se konaly vítězné pochody, na úřadech zavlály rudé prapory a symboly staré moci byli veřejně páleny. Na ulicích zněla Internacionála, na úřadech a školách vyseli obrazy Marxe, Engelse, Lenina a Trockého, někde i Bély Kuna. Ještě v průběhu prvního dne revoluce dělníci začali přebírat kontrolu nad svými továrnami. Ve většině šéfové stihli utéct, jinde se ale snažili svůj majetek bránit, zde došlo k bojím s dělnickými gardami které museli vyrvat výrobní prostředky z rukou buržoazie silou. Revolucionáři se chovali až moc milosrdně - většina zatčených buržojů, velkostatkářů a církevních funkcionářů byla ušetřena a propuštěna či deportována za hranice.
Na venkově revolucionáři podpalovali sídla velkostatkářů a zabírali půdu pro nově vznikající zemědělská družstva. Zde však maďarští komunisté udělali hlavní chybu - místo aby po vzoru ruských bolševiků půdu rozdělili mezi chudé rolníky, půdu znárodnili a začali násilně vytvářet zemědělská družstva, což velkou část středních a nakonec i drobných rolníků přivedlo na stranu kontrarevoluce. Často se uvádí, že právě chybná politiku v rolnické otázce přivedla Maďarskou republiku rad do záhuby.
Byli zrušeny církevní školy, ze škol byly odstraněny náboženské symboly, byla zrušena výuka náboženství a stát přestal dotovat církve. Lokálně odcházelo i k vypalování kostelů a popravám kněží, vláda se však od tohoto distancovala a vyzívala k udržení pořádku a snažila se spontánní lidové násilí proti církvi spíše klidnit. Byla zahájena podpora kultury a vzdělání, po dlouhé době byli znovu otevřeny galerie a divadla. Bylo zavedeno bezplatné školství pro děti do 14ti let a bezplatná zdravotní péče. Byla vyhlášena rovnoprávnost mužů a žen, ženám bylo dáno volební právo a nová vláda pod vedením Bély Kuna zřídila i zvláštní komisi pro větší zapojení žen do veřejného života.
Maďarské události vyvolaly doslova paniku v řadách mezinárodní buržoazie. V srdci Evropy najednou ležel socialistický stát! Krátce po vyhlášení Maďarské republiky rad byla tato republika napadena mezinárodním imperialismem - ze severu jí přepadli československé legie pod velením Edvarda Beneše, z jihovýchodu Rumunsko (tehdy de facto francouzská kolonie) a z jihozápadu, z města Segedín, vlastní maďarská kontrarevoluce pod vedením fašistického admirála Horthyho, kteří byli vydatně podporovaní z Francie. Republika rad se musela bránit. Vláda vytvořila Maďarskou rudou armádu (MRA), do jejíchž řad se hned v prvních dnech hlásili tisíce dobrovolníků a dobrovolnic. Na severní frontě proti československé buržoazii se podařilo maďarským rudoarmějcům zcela rozdrtit útok legionářů a zahájit protiútok. Ruská Dělnicko-rolnická rudá armáda (rusky zkr. RKKA) pod velením Trockého se okamžitě přeskupila a vyrazila na pomoc maďarské revoluci. Nepodařilo se jí však probít přes Ukrajinu a musela se v létě 1919 stáhnout. Na jihovýchodní frontě se revoluční síly zcela zhroutili a Rumuni postupovali do srdce Maďarské republiky rad. Boj proti fašistům na jihozápadě byl relativně vyrovnaný.
24. června se kontrarevoluce přímo v Budapešti pokusila (naštěstí neúspěšně!) o státní převrat. Revolucionáři odpověděli rozhodně - večer 24. června 1918 vyhlásil Béla Kun rudý teror, čímž vlastně jen posvětil sebeobranu maďarského lidu před kontrarevolucí. Nejnižší dohady uvádí 400 obětí, odhady konané později fašistickou komisí uvádí 600 obětí rudého teroru. Reálně číslo je asi 500 zabitých nepřátel revoluce - převážně zajatí fašisté, francouzští a legionářští důstojníci a velkostatkáři. Toto číslo je přímo směšné v porovnání s desítkami tisíc lidí popravenými či umučenými imperialisty a fašisty - šlo hlavně o chudé rolníky, tovární dělníky a intelektuály. Velkou část obětí kontrarevoluce tvořili Židé - kontrarevolucionáři totiž páchali obrovské a brutální rasové pogromy proti této etnické menšině.
Na severní frontě pak byl učiněn velký čin. Ráno 15. června překročili jednotky Maďarské rudé armády hranice Československa a bez boje obsadili jižní a východní Slovensko (část legionářů k nim přeběhla, část dezertovala a část zahodila pušky a utekla). Místní slovenští dělníci své maďarské osvoboditele vítali květinami. Příštího dne, 16. června, byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad (či Slovenská sovětská republika) a vládu nad východem a jihem Slovenska převzali lidové rady. Maďarská rudá armáda tedy nešla okupovat, šla osvobozovat. Maďarští revolucionáři zcela respektovali slovenská národní práva a chtěli se slovenským národem bratrsky spolupracovat v boji proti mezinárodní buržoazii. Revolucionáři kontrolovali asi 15% území celého Československa! V průběhu července se však MRA musela stáhnout ze Slovenska a bránit Budapešť před Rumuny, kteří ji obklíčili. Legionáři se mezitím reorganizovali a dostali vydatnou zbrojní a finanční pomoc od USA, Anglie a Francie. Slovenští revolucionáři se bránili spíše partyzánským bojem a byli brzo poraženi a brutálně rozmetáni. Dne 7. července vpochodovali legionáři pod velením Beneše do Prešova, který se jim několik hodin předtím raději dobrovolně vzdal. Tím definitivně skončila existence Slovenské republiky rad.
Maďarským rudoarmějcům se Budapešť ubránit nakonec nepodařilo. Dne 1. srpna kontrarevolucionáři prorazili barikády na okrajích města. Revoluční vláda pochopila že další odpor je marný, podala demisi a utekla do Ruska. Několik dní poté předali Rumuni vládu nad Maďarskem fašistům pod vedením Horthyho. Ten nastolil v zemi tvrdý policejní, rasistický a pro-církevní režim. Horthyho fašistický režim během druhé světové války aktivně spolupracoval s Hitlerem a vydržel až do roku 1943.
Existence Maďarské republiky rad a Slovenské republiky rad je dnes všemožně zamlčována či líčena jako "bolševický puč". I navzdory okolnostem věřím, že Maďarská i Slovenská republika rad budou jednoho dne znovu obnoveny. Ať žije světová proletářská revoluce!

Maďarská internacionála, hymna Maďarské republiky rad: ZDE
"Vpřed, soudruzi", bojová píseň Maďarské rudé armády: ZDE